Jak se připravit na B7 a jiné ultra?

Beskydská sedmička se neúprosně blíží, letos se koná již 15. ročník tohoto našeho nejslavnějšího ultratrailového závodu. Akce, která prověří fyzické a mentální síly nejednoho ostříleného borce, ale odměnou mu bude nádherná štreka v ikonické beskydské přírodě a pokud možno i pocit dobře odvedené práce v cíli. Na sportovce čeká 101 km s převýšením 5500 m. Sportovci vystartují z Třince, dají si stovku v beskydských horách a skončí na náměstí ve Frenštátě pod Radhoštěm. Pojďme si trasu a všechna úskalí probrat s Honzou Zemaníkem, vítězem B7 z roku 2018.

O trase

Závod začíná pozdě večer, vybíhá se za tmy. Úvodní kilometry se běží po rovině, což celkem svádí k přepálení, ale to nejtěžší teprve přijde. Trasa je sice značena fáborky, ale určitě je dobré ji mít načtenou v hodinkách nebo v mobilu. V první polovině závodu po Ostravici má člověk spoustu sil, jenže je nutné běžet s rozvahou, protože druhá půlka závodu je těžká jak fyzicky, tak psychicky. První B7 jsem se účastnil v roce 2010, šel jsem ji tehdy s kamarádem ze základky. B7 byla v té době v začátcích a nebylo tak vymakané a ultralehké vybavení jako nyní. Pořádně jsme nevěděli, do čeho jdeme, a byl to z naší strany docela punk, například jsme s sebou tahali 30litrový batoh se spoustou zbytečných věcí. Až postupem času člověk vybavení osekal na to nejnutnější. V roce 2018, kdy jsem B7 vyhrál spolu se Standou Najvertem, se závod neskutečně posunul, jak po organizační stránce, tak po stránce konkurence. Už taky bylo mnohem víc natrénováno, měli jsme lepší vybavení i support na občerstvovačkách.

Trasa: Třinec – Javorový – Ropice – Travný (traverz) – Kykulka – Lysá hora – Smrk – Čertův Mlýn – Pustevny – Radhošť – Velký Javorník – Frenštát p. R.

O doplňování energie

V závodě by člověk už neměl s ničím experimentovat a měl by si vzít, na co je zvyklý. Během tak dlouhého závodu je žaludek podrážděný a chutě se můžou měnit, takže není špatné mít s sebou něco sladkého i slaného. Do vesty jsem si s sebou vzal přesnídávku, sušené ovoce, energetický gel, salám. A na pití dva 0,5l softflasky. v jednom byl ionťák, v druhém kola naředěná s vodou. Na občerstvovačce jsem si vždycky doplnil pití, snědl kousek ovoce a běžel dál. Důležité je však občerstvovat se pravidelně a nečekat až na občerstvovací stanice. Na nich si člověk může dát ovoce, čokoládu a na Ostravici/Pustevnách je polévka. V záloze je dobré mít energetický gel, kdyby člověku došlo. Je však třeba, aby ho měl vyzkoušený v tréninku, jinak je to o hubu.

Přečtěte si co o výživě během závodu píšou na Světě běhu.

O výbavě

Na závod jsem si vzal:

- běžeckou vestu 8 litrů

- 2x softflask 0,5 litrů

- jídlo – přesnídávka, sušené ovoce, salám, gel

- čelovka

- běžecké hole, popřípadě i vak na hole

- lehká větrovka pro případ náhle změny počasí nebo z důvodu odstoupení ze závodu, aby člověk neprochladnul.

Povinná výbava zahrnuje: telefon, náhradní čelovka, kelímek nebo láhev se širokým hrdlem, NRC alufolie, pytlík na odpadky, průkaz totožnosti (a kartičku ZP)

Více o výbavě na ultra závody se dozvíte v našem článku Jak se vybavit na B7 a jiné ultra.

O přípravě na dlouhé horské závody

V tak dlouhém závodě se příprava promítne spíš až v dlouhodobějším horizontu. Ačkoli lidé jdou někdy B7 doslova z gauče, tak si myslím, že si to člověk neužije a zbytečně se trápí. Důležitá je dlouhodobější příprava, zejména v kopcích, jelikož trať má 5 500 metrů převýšení. V roce 2010 jsem neměl s přípravou na takové závody žádné zkušenosti. Vyrůstal jsem v čistě atletickém prostředí a běhal tratě do 10 km. Ale tím, že jsem bydlel na Ostravici, tak jsem často chodil po Beskydech. Během následujících 8 let jsem získal řadu zkušeností nejen s přípravou, ale odběhal jsem hodně horských závodů od 20 km do 100 km. Namátkou třeba Pražská stovka, Horská výzva, Zegama, TransGranCanaria apod. Během té spousty závodů jsem vychytal, co mi sedí ať už v oblasti jídla nebo vybavení. V roce 2018, kdy jsem byl ve slušné formě, jsem se domluvil se Standou Najvertem, který B7 několikrát vyhrál. Celý závod jsem absolvoval bez jediné krize a hlavně jsme si se Standou sedli jak po fyzické, tak i lidské stránce a nakonec jsme to dotáhli do vítězného konce.

V tréninku jsem se v zimě zaměřil na objem a absolvoval dlouhé pomalé kilometry s větším převýšením, většinou tady v Beskydech nebo v Tatrách. Klasika byla Smrk–Lysá, kde se dá nabrat hodně výškových metrů. Takový trénink jsem šel třeba 2x týdně. Jinak jsem běhal spíš volné běhy 15–20 km v mírně zvlněném terénu. Zařazoval jsem i intenzivnější tréninky: 1–2x týdně jsem odběhl 8–10 km tempový běh, výběhy kopců nebo kratší závod.  Občas jsem si přípravu zpestřil běžkami či kolem. Lidi si mysleli, že na Lysou běhám několikrát každý den, ale ryze horské tréninky jsem opravdu zařazoval max. 2x týdně a pohybovaly se max. do 30 km. Častým tréninkovým mýtem hobíků je, že musí uběhnout co největší vzdálenosti s co největším převýšením, a nic jiného neznají. Za mě je důležitá pestrost a je dobré tyto horské tréninky prokládat pohodovějšími běhy víc po rovině, kdy je možnost trochu zregenerovat. Zároveň se však nebát okořenit si přípravu i něčím intenzivnějším, jako jsou fartleky nebo kratší závody. Zhruba od poloviny srpna do B7 jsem spíše zvolnil a víc odpočíval. V posledních týdnech před tak dlouhým závodem už toho tolik člověk nenatrénuje.

Doplňující otázka: Jedna rada, kterou bys dal člověku, který jde B7 poprvé a neví pořádně do čeho jde?

Jan Zemaník: Do závodu je nutné jít s pokorou a nepřecenit síly.